Zlatá mince 5000 Kč 2022 Litoměřice - type: Standard

Městská památková rezervace Litoměřice

Litoměřice vznikly složitým vývojem z ranně středověké aglomerace sídelních center. Původně deset vesnic bylo soustředěno kolem regionálního správního centra – hradiště. Zakládací listina litoměřické kapituly z roku 1057 jmenuje ještě jednotlivé obce na území dnešního města, některé se v názvu dochovaly dodnes. Město se konstituovalo v druhém desetiletí 13. století, patrně roku 1219. K roku 1234 je již zmiňován městský rychtář. V roce 1289 byla zřízena při farním kostele škola. V průběhu 13. století a v začátku 14. století se z Litoměřic stává významné středisko obchodní (celnice pro cestu na Labi) a správní (od roku 1324 odvolací stolice pro právo magdeburské). Význam města se odrazil v jeho rozšíření v druhé polovině 14. století, v novém opevnění a ve výstavbě vnitřní struktury města.

V době husitské bylo město konzervativní, nejprve zůstalo katolické, pak se připojilo k pražské straně. Husitství vyvolalo počeštění městské správy. Nárůst vlivu stavů, majetku města a měšťanů se projevil počátkem 16. století ve vzhledu města. Město posiluje své opevnění dalším pásem hradeb, měšťanské domy se přestavují v renesanční rezidence s bohatou výzdobou průčelí, štítů a portálů. Jako znak sílící moci měšťanstva se staví popožáru roku 1537 radnice (nejstarší renesanční radnice vseverozápadních Čechách), kteráse ironií osudu stala o deset let později místem pokoření odbojných stavů Ferdinandem I. Bohaté město mělo odpovídající vybavení, roku 1549 se zde zřizuje latinská kolej pro královskou komoru, která později patří pod univerzitu (učil zde Pavel Stránský). Z druhé poloviny 16. století pochází několik dodnes dochovaných unikátních památek – dům U Černého orla s bohatou sgrafitovou výzdobou či dům Pod Bání (U Kalichu) s věžicí ve tvaru číše na víno, který odkazuje k významu vinařství.

Velký populační narůst na počátku 17. století, kdy město mělo 700 domů, zastavila roku 1620 porážka stavů na Bílé hoře. Pro svou víru opustilo svůj domov 215 nekatolických rodin, faktické poškození města dovršila třicetiletá válka, za které byla pobořena více než polovina domů v hradbách a na předměstí. Významným mezníkem se stalo povýšení zdejší kapituly na biskupství roku 1655 (katedrála sv. Štěpána, biskupská rezidence). Následující rozmach výstavby církevního správního centra spolu s hospodářskou prosperitou přivedl do Litoměřic barokní umělce, z nichž rodina Broggiů se ve městě usadila, a svou tvorbou poznamenala obraz města a širokého okolí – v Litoměřicích kostel sv. Václava, kostel Zvěstování Panny Marie, kostel Všech svatých či dům U Pěti panen. Vznikla tak barokní podoba města s významným labským panoramatem opírajícím se o horizonty a vrcholy Českého středohoří.

Až do konce 19. století město zaznamenává hospodářský a kulturní růst. Zůstává správním centrem, mění svou tvář s nástupem racionálního klasicismu, s růstem průmyslu a dopravy. V letech 1872-73 byla vystavěna u Labe železniční trať podcházející město tunelem, v roce 1898 pak i severně položená železnice, která ovlivnila růst města tímto směrem. Staré vodní mlýny nahradil roku 1855 mlýn parní, roku 1860 byl dostavěn nový Labsko-zámecký pivovar, konkurující staršímu měšťanskému. Současně vznikají nové stavby kulturního, správního a vzdělávacího účelu v místech bývalých příkopů. Samo historické jádro reaguje na zvýšené nároky společenského života zkapacitněním řady měšťanských domů – jejichpřestavbou a dostavbou. Ale jsou budovány i nové objekty – například v roce 1822 byla postavena dodnes stojící budova městského divadla, která patřím k nejstarším v ČR. Roku 1889 byla dostavěna i nová 66 metrů vysoká zvonice katedrály.

6

Na počátku 20. století vznikla ve městě a poblíž historického jádra města celá řada monumentálních budov, které podtrhovaly význam Litoměřic jako regionálního centra (až do roku 1949, kdy vznikl nový Ústecký kraj). Například budova velitelství IX. armádního sboru v ulici 5. května, budova krajského soudu v ulici Na Valech či budova divizního velitelství v Eliášově ulici a množství výstavních činžovních domů či rezidencí. Památkový význam Litoměřic zvětšuje i skutečnost, že původní historické město vymezené hradbami sizachovalo téměř nedotčený půdorys a celkové rozmístění objektů, a to i navzdory bombardování města na konci druhé světové války a asanaci, která ve městě proběhla od poloviny 50. let 20. století. Svým charakterem tak patří Litoměřice mezi renesančně-barokní města, která se vyvinula na původním gotickém základu ze 13. století.

Litoměřice jsou městem střední velikosti (okolo 24 000 obyvatel), které plní úlohu správního, kulturního a obchodního centra regionu Litoměřicko. Leží na území chráněné krajinné oblasti České středohoří. Zvláštností urbanistické konfigurace historického jádra je její skladba z několika charakterově samostatnějších částí. Soubor církevních staveb a prostorů biskupství (Dómský pahorek), odděluje od vlastního města údolí Pokratického potoka a původní osady (předměstí) jsou odděleny hradbami kolem opevněného centra. Tento soubor historických urbanistických útvarů určil značnou rozsáhlost litoměřické městské památkové rezervace, která vznikla 27. 10. 1978, což navázalo na předchozí dílčí památkovou ochranu z roku 1950.

Vlastní městské jádro protáhlého půdorysu, obehnané dochovaným opevněním obsahuje celkem 256 objektů, z nichž je 111 kulturních památek. Na Dómském pahorku (biskupství) je celkem 16 objektů, z toho 13 kulturních památek a v předměstích zahrnutých do MPR je 242 objektů, z nichž je 15 kulturních památek a 2 kulturní památky mimo území MPR. Území městské památkové rezervace Litoměřice má rozlohu 48 ha a zahrnuje celkem 141objektů prohlášených za kulturní památku, které představuje 108 městských domů, 10kostelů a klášterů, 9 soch či sloupů, 2 městská opevnění, 1 soubor dvou kašen a 10 ostatních staveb – hotel, škola, katovna, stará radnice, rudný důl Richard, seminář, probošství, biskupství se zahradou, městské divadlo, bývalý královský hrad a portál bývalého rybářského hřbitova u sv. Jiří.

(Zdroj:ČNB)